Mýty a realita

Problematika správného stravování a zdravé výživy je i v dnešní době opředena mnoha mýty a pověrami. Podívejme se na šest nejčastějších mýtů o hubnutí a pokusme se je vyvrátit.

Mýtus první: Když nebudu jíst, zhubnu

Pravdou je, že když člověk drží hladovku, tak hubne, protože lidské tělo potřebuje pro své fungování nepřetržitý přísun energie. Při nedostatku jídla začne tělo využívat své energetické zásoby – ať už ve formě cukrů, bílkovin nebo tuků. Podle množství tukové tkáně může lidské tělo fungovat i několik týdnů bez přísunu potravy. Nicméně hladovění je pro lidský organismus poměrně velká stresová záležitost. Velmi citlivě reaguje na hladovění štítná žláza, která je „regulátorem“ metabolismu v těle. Lidské tělo těmito mechanismy velmi záhy začne šetřit energií – sníží se tzv. bazální metabolismus. Při dlouhodobějším hladovění, a zejména při snížení množství tukové tkáně, se u žen zastavuje menstruační cyklus. Organismus by totiž nebyl schopen uživit případného „dalšího“ člověka.

Každá hladovka ale jednou končí. Lidské tělo, které hladovělo, po požití například velkého množství ať mastného jídla nebo jiného jídla, neumí najednou tuto potravu zpracovat. Dochází k bolestem v oblasti žaludku, dále se může objevit průjem i žlučníková kolika. Nejzávažnějším stavem pak může být zánět slinivky břišní. Pokud po hladovce začneme jíst stejným způsobem jako před ní, váha se velmi rychle vrátí zpět a často je ještě vyšší než před hladovkou. Toto „přibrání“ je způsobeno nastavením zejména hormonů štítné žlázy. Uplatňují se ale i jiné faktory. Lidské tělo stresováno hladověním si přijatou potravu radši ukládá do zásob – zejména tukových, kdyby opět přišlo období hladovění. Hladovka trvající déle než jeden den je za účelem redukce váhy jednoznačně nevhodná.

Mýtus druhý: Jíst po setmění se nesmí

Na tomto mýtu je trocha pravdy. Vychází z toho, že když nebudeme po setmění jíst (často je doporučovaná 17. hodina), tak máme větší šanci zhubnout. Pokud by toto platilo doslova, znamenalo by to v zimě snazší hubnutí (stmívá se již po 16 hodině a rozednívá až okolo půl osmé).

Hlavní problém tkví v tom, že mnoho z nás bezmyšlenkovitě večer při televizi sní různé pochutiny.  Zde pak bývá často zcela nezvladatelný energetický přísun. I proto často dochází k přílišnému zjednodušování a zakazuje se často automaticky večer vše. Z lékařského hlediska je víceméně jedno, zda poslední jídlo budete jíst v 17 nebo v 19 hodin. Důležitá je energetická hodnota požitého jídla. Je tedy rozdíl, zda bude k večeři knedlo vepřo zelo nebo dietně upravená ryba či zeleninový salát. Obecně se doporučuje nejíst cca 2 až 3 hodiny před spaním.

Mýtus třetí: Čím víc light výrobků, tím lépe

Light výrobky mají zcela určitě na našem trhu a v našem stravování své místo. Bohužel požívání light výrobků vede velmi často k pocitům, že těchto výrobků je možné sníst více než „ne-light“ výrobků. Energetická hodnota těchto výrobků je však často stejná jako u výrobků standardních a někdy dokonce i vyšší. Tuk je zde zpravidla nahrazován škroby nebo jinými substancemi, které v závěru mohou být zdraví daleko více škodlivé než tolik obávaný tuk. Takže při požívání těchto výrobků by měla platit „zlatá střední cesta“. Stejná situace je např. i u některých výrobků označovaných DIA. Zde pak sacharidy bývají nahrazeny tuky, takže výsledná energetická hodnota bývá často vyšší a tedy pro diabetiky zcela nevhodná.

Mýtus čtvrtý: Obezitou trpí v rodině všichni, takže s tím nic nenadělám

Toto je velmi častý argument obézních pacientů – celá rodina trpí obezitou, tak s tím nic nenadělám – máme to prostě v genech. Pravdou je, že člověk dědí dispozice k obezitě, cukrovce, nádorům apod., ale tyto geny, pokud jim nedáme příležitost, se vůbec nemusí projevit nebo pouze v omezené míře. To znamená, že pokud jsou obézní rodiče, my sami obézní být nemusíme, pokud se budeme racionálně stravovat a k tomu se přiměřeně pohybovat. Velmi často ale dochází k situaci, kdy obézní rodiče naučí své potomky nezdravě se stravovat. Nezdravé stravování následně vede k rozvoji obezity i u dětí. Tak také došlo ke vzniku tohoto mýtu. Kromě stravování jsou to i pohybové návyky, které pokud nejsou rozvíjeny v dětství, jen velmi těžko se učí později.

Mýtus pátý: Nesmím vůbec nic sladkého

Při držení diety je nutné upravit energetický příjem tak, aby tělo více energie vydalo, než přijalo. To však neznamená, že bychom si nemohli vzít bonbón, čtvereček čokolády nebo jogurtovou zmrzlinu. Je ale nutné s energetickou hodnotou těchto potravin počítat a případně poté omezit například přílohu v dalším jídle. Ještě lepší je po jídle vyrazit na vycházku.

Na dietu se totiž nesmí dívat tak, že někde začíná a někde končí, a po jejím skončení je možné sníst vše. Úkolem práce obezitologa s pacientem je naučit jej sestavovat racionální jídelníček, kde mohou občas mít své místo rovněž obvykle zakazované a nezdravé pochutiny.

Tento mýtus je opět zjednodušením toho, že zákusky jsou nezdravé. Většinou nám u nich nevadí sacharidy resp. cukr, ale tuky ve formě šlehačky, krémů a nebo jejich obsah v těstu.

Mýtus šestý: Čím více zaručených diet, tím lépe zhubnu

Opakované držení diet vede k tomu, že naše tělo naopak začne energií šetřit (určitý ekvivalent k hladovění). Pokud držení diety střídáte s přejedením a následně opět nastupuje držení diety, tělo reaguje na tyto výkyvy ukládáním energie do tukových zásob (na opětovné období držení diet). V praxi to pak vypadá, že po první dietě zhubneme 10 kg a 11 kg nabereme zpět. Po druhé dietě už zhubneme pouze 7 kg a nabereme 10 kg, po třetí již nezhubneme nic a budeme nabírat stále. Cesta z tohoto bludného kruhu je nedržet již žádnou dietu a začít se racionálně stravovat (5 až 6x denně) s přiměřeným energetickým příjmem.

Autor: MUDr. Jitka Housová, Ph.D.