Lépe jíst + více se hýbat = zdravě žít

Nejdůležitější pohyb pro batole je obyčejná chůze

Proč je chůze pro dítě důležitá? Batolecí období není o batolení, ale o chůzi. Ta se může zdát někomu banální, ale jedná se o nejkomplexnější a nejharmoničtější pohyb. Batole musí vyzkoušet všechny formy překonávání vzdálenosti, tj. lezení, skok, běh a chůzi, do doby takzvané kritické hmotnosti. Jedná se o váhu, do které ho tatínek bez obtíží dokáže přenést a dokdy si nemůže samo ublížit pádem ze své výšky.

Bohužel v současné době je toto období zdrojem nemotornosti, povolených bříšek, vadného držení těla a chronických bolestí zad. Na rovné podlaze s kobercem se dítě nenaučí překonávat překážky, padat a správně harmonizovat chůzi. Ani odstrkovadla na rovné asfaltové cestě k správnému držení těla mnoho nepřispějí.

Nebraňte dětem v pohybu

Maminkám radím – nebraňte mu, rozběhněte se za ním v parku, ale nechte ho běžet a zakopnout. Nechte ho vylézt, kam chce, a bezpečně spadnout. Zacvičte si před ním a s ním. Tatínky neposílejte do posilovny, ať za činku použijí vlastní dítě. Nechte tatínky nosit batolata „na koníkovi“ na výletech. Jezděte s ním na kole v sedačce za zády, ať se co nejvíce vsedě „natřese“ a posílí si zádové svaly. Zbytečně nekupujte neskladné krosny, vozíky za kola. Své děti nespoutávejte, abyste zamezili jejich pohybu. Odměnou vám budou vbrzku dlouhé výlety, ke kterým vás předškolní děti budou samy vybízet. Kdo nezíská radost z volného pohybu v batolecím období, už ji v dětství ani více nezíská.

S čím jsem se setkal během své praxe

Starší batolata v naší ambulanci již dávnou nejsou žádnou výjimkou. Častěji se k nám dostávají holčičky, protože o ty začínají mít maminky větší strach než o chlapečky s nadváhou. Ty k nám většinou posílají kolegové z genetiky kvůli vrozeným metabolickým poruchám. Rodiče u nich chtějí předejít rozvoji hrozící obezity. Jako příklad tedy uvádím holčičku, která už měla velice závažnou obezitu. Ve dvou letech vážila 22 kg a špatně se pohybovala. Celá rodina žila v jedné domácnosti, tatínek byl často pracovně na cestách. Babička uměla moc dobře vařit a nikdo nesměl nechat nedojedený talíř. V roce věku sice holčička nechtěla moc jíst, ale nabízená sladkost od babičky nechuť vždycky vyřešila. Holčička byla tak vzorná, že vypila i 3 l pití denně, například granulovaný čaj z lékárny, který nešidili a jednu lžičku přidali, mléko z láhve se lžičkou medu na dobrou noc. Když k nám holčička přišla, jedla „o sto šest“. Během vyšetření zvládla sníst celou krabičku s piškoty, jablkem, hroznovým vínem a čokoládou. Doma snědla všechny porce a sladkosti mezi jídly. Před spaním ve 21 hodin snědla ještě jeden banán. V noci se ještě vzbudila a dostala láhev navíc. V ordinaci se nešla pohoupat na dřevěného koníka. Byl na druhé straně v rohu, nevešla by se do něj a podle maminky by stejně spadla.
Naučit jíst pětkrát denně jsme museli nejen dívenku, ale i tatínka, maminku a babičku. Takzvaný dietologický chaos vedl ve spojení s návykovým pitím sladkých tekutin k rozvoji chronické obezity. Té se již nikdy nezbaví. Bude ji muset jen držet pod kontrolou, aby z nezávažné obezity nepřešla opět v závažnou.

MUDr. Zlatko Marinov

Mohlo by vás zajímat:



Spočítejte si BMI

BMI Kalkulátor
 
Váha - ilustrační foto
Kalendář jednodenní akce
vícedenní akce