Lépe jíst + více se hýbat = zdravě žít

Rodiče, vyžeňte puberťáky od televizí a počítačů

Bez pohybu stoupá riziko obezity. Ve starším školním věku děti, které nechodily na sportovní kroužky a nemají pravidelně dostatečnou pohybovou aktivitu, představují rizikovou skupinu pro rozvoj obezity. Doma je potřebné v tomto věku stanovit jasná pravidla času stráveného před obrazovkou. Děti by neměly trávit víc než dvě hodiny denně u televize nebo počítače.

U adolescentů už žádný zákaz nedokáže přemoci sociální sítě. Pokud má pubescent vyvážený denní program, jehož součástí je škola na jedné straně, pravidelná pohybová a zájmová aktivita na druhé, prakticky ani nestíhá věnovat obrazovce víc času. Děti bez zájmových aktivit a s problematickým uplatněním v pohybové skupině svých vrstevníků unikají k obrazovce a počítači prakticky na celé víkendy.

Zabavte dítě kolektivními hrami

Starší děti postupně zvládají dovednosti, které jim umožňují účastnit se různých sportů, tanců a gymnastiky. Zejména s kolektivními sporty u dětí v této věkové skupině určitě uspějeme, například s fotbalem, florbalem, házenou, košíkovou, plážovým volejbalem, taneční skupinou nebo mažoretkami. Úspěch má také turistika se skauty, hledání pokladu a jeho módní varianta geocaching nebo výlet na kole s cílem v lanovém centru. Naopak dětem, které doma viděly rodiče jen vysedávat, chybí základní pohybové vzorce. V tomto věku nacházejí jen stěží uplatnění ve sportovních aktivitách a začarovaný kruh lenosti se pro ně na dlouhou dobu uzavírá.

S čím jsem se setkal během své praxe

Ve starším školním věku se v naší ambulanci bez pomoci dětského psychologa neobejdeme, ale ani s jeho nezastupitelnou pomocí se nám již tak často nedaří. Do ambulance přišla korpulentní maminka se svým 12 letým chlapcem, která nás vyhledala mezi obíháním po doktorech. Chlapec vážil 76 kg a bolelo ho kde co, ale nejvíc duše. Aby nemusel do školy, kde se mu začali vysmívat, raději si vymýšlel bolesti břicha, hlavy, nohy až z toho dostal takzvanou školní fobii. Ani tabletky mu nepomohly překonat obavy a znovu začít chodit do školy, spíše více přibral.

Doma byli všichni strašně hodní a přišli k nám do ambulance včetně babiček a dědečků, kromě staršího nevlastního bratra. Vzorně poslouchali, hubli a i maminka přestala doma 2x denně vytírat, aby nějakou práci nechala chlapci. Jen bratr se jim doma začal vysmívat, že jsou sektáři. On za stolem sedět nebude, když jsme si to v ambulanci vymysleli. Několikrát jsme ho pozvali, ale údajně se ze studií nemohl uvolnit. Chlapec nás poslouchal, hubl a díky našemu psychologovi začal na hodinu denně chodit do školy pro úkol. Pomalu ale jistě šla kila dolů, jak jsme zvyklí.

Jednou přišla maminka s rukou v sádře a strašně zčervenala, když jsem se ze slušnosti zeptal, co se stalo. Chvilku to trvalo, ale pak se maminka přiznala. Ruku jí zlomil starší syn, když se kvůli nám doma bráchové pohádali a maminka nás bránila. Vysvětlili jsme jí, co je domácí násilí. Přiznala, že jsou mu doma ze strany staršího bratra soustavně a dlouhodobě všichni vystaveni. Tatínek našeho chlapce byl dobrák od kosti a raději na výchovou nevlastního syna dávno rezignoval. Biologický otec prvorozeného byl násilník a maminka od něho musela kdysi utéct, aby jim neublížil. Všechno do sebe zapadlo. Ještě nějakou dobu trvalo, než se po vystěhování staršího bratra dalo vše do pořádku. Teď by na našem premiantovi, vítězi několika olympiád, nikdo nic nepoznal.
Zlomených rukou v ambulanci moc nevidíme, ale zlomených duší ano. Nezřídka rozkryjeme v ambulanci ponížení maminek. To způsobil partner nebo potomek agresora, kterého se v mládí sice zbavila, ale doma jí podobný odrostl. Ten se může klidně „vyřádit“ i na mladších sourozencích, jež pak řeší stres přejídáním.

MUDr. Zlatko Marinov

Mohlo by vás zajímat:




Spočítejte si BMI

BMI Kalkulátor
 
Váha - ilustrační foto
Kalendář jednodenní akce
vícedenní akce