Lépe jíst + více se hýbat = zdravě žít

PhDr. Šárka Slabá, Ph.D.

Absolvovala Filozofickou fakultu UK, obor psychologie. Během studií se zúčastnila stáže na IV. interní klinice 1. lékařské fakulty UK v Praze, kde po ukončení studia začala pracovat jako psycholog. Dodnes se věnuje klinické psychologii. Po mateřské dovolené nastoupila na III. interní kliniku 1. lékařské fakulty UK a VFN v Praze. Zde se věnuje klientům, kteří navštěvují obezitologickou poradnu. Zabývá se i poruchami příjmu potravy (mentální anorexií a bulimií), vyučuje na 1. LF UK v Praze.

Existují psychické faktory, které mají vliv na obezitu?

Psychika člověka má pro jeho zdraví velký význam. Dnes už nikdo nepochybuje, že fyzická a duševní stránka se navzájem ovlivňují a doplňují. Podle mého názoru mají na vznik obezity hlavní vliv dvě oblasti v životě člověka. První je naše sebevědomí. Jak si věříme, jak se oceňujeme, zda o sobě pochybujeme. Důležité je také dozvědět se, jak klient řeší problémy, jestli jídlo nefunguje jako prostředek k uspokojení se, uklidnění nebo jako forma odměny. Druhou důležitou oblastí je výchova v rodině a její životní styl. Stravovací a pohybové návyky, které získáme v dětství od rodičů, nás provázejí v dospělosti. Je důležité rozpoznat kde se stala chyba a pokusit se ji napravit.

Máte vy sama zkušenosti s nadváhou? Musela jste někdy podstoupit redukci hmotnosti?

Jako dítě a studentka jsem se nikdy o svou váhu starat nemusela. Když jsem po škole přišla pracovat na obezitologickou jednotku, byla jsem velmi mladá a oproti pacientům velmi štíhlá. Nemohla jsem pochopit, proč je pro ně tak těžké si jídlo odřeknout a nadbytečná kila shodit.
Později jsem otěhotněla, přibrala ideálních 12 kg a očekávala, že po porodu budu mít zpět svou váhu. Ale na mateřské dovolené jsem byla v jednom kole, zanedbávala se, odměňovala se jídlem. Nemohla jsem projít kolem pekárny, aniž bych si koupila sladký koláč. Najednou jsem měla 8 kg navíc, teoretické poučky nepomáhaly. Zapsala jsem se tedy do kurzů snižování nadváhy, ale nebyla jsem schopna daný režim dodržovat. Tehdy jsem si na vlastní duši prožila bezmoc obézního, kdy jsem moc chtěla, ale nemohla jsem pro to nic udělat. Chyběla mi potřebná motivace a vůle.
Naštěstí mi došlo, že musím změnit svůj cíl, tedy nesnažit se zoufale hubnout a přitom vlastně přibírat a každodenně propadat beznaději, že nikdy nezhubnu, ale soustředit všechny své síly na to, abych nepřibírala. Ukázalo se, že je to správná cesta, do roka jsem se zklidnila a zhubla.

Osobní zkušenost vám pomohla i v profesi. Změnila jste přístup ke klientům a náplň terapie?

Určitě mám větší míru empatie, dokáži klienty lépe pochopit, vcítit se do jejich problémů. Co se týká terapie, uvědomila jsem si, že kromě motivace pacienta, o které jsem již hovořila, je stejně důležité načasování. Nemohu začít hubnout, když právě přestávám kouřit, řeším osobní problémy nebo jsem ve stresu. Lidé musí být připraveni. Proto je lepší spolu s pacientem změnit cíl, udělat jej reálným, vyřešit aktuální, zásadní problémy a do hubnutí se pustit později.

Zdroj: Obesity News, zkráceno – plné znění rozhovoru naleznete v  elektronické verzi časopisu

Spočítejte si BMI

BMI Kalkulátor
 
Váha - ilustrační foto
Kalendář jednodenní akce
vícedenní akce